Není čas myslet na milníky ve vztahu. Pro Petra je tady spousta práce. Třeba v oblasti whistleblowingu, který se mu v Moore pěkně rozjíždí. Vychutnejte si tedy odlehčený, nic neřešící rozhovor, který nemá jinou ambici než říci “Petře, díky, že jsi s námi.”
- Petře, slavíš jubileum – 10 let s Moore Czech Republic. Gratulujeme:-). V dnešní době, kdy lidé hodně přecházejí mezi různými firmami, je těch deset let velice pozoruhodných. Co za tím je? Jaký je tvůj recept na dlouhodobý vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem?
Uvědomuji si, že se v tomto trochu vymykám. Ostatně za těch 10 let se tu vystřídala pěkná řada kolegů, jejichž jména už si možná ani nepamatuji. Já myslím, že je to dáno zejména tím, jak firma (tehdy ještě BDO Advisory) vypadala. V kanceláři nás tehdy bylo okolo 10 a atmosféra byla v zásadě až rodinná. Velmi silně jsem, byť i jako junior, vnímal ambici partnerů – Petra a Radka – růst a firmu rozvíjet. To mně od počátku velmi imponovalo a vnímal jsem to jako příležitost pro vlastní rozvoj a s tím spojené budování kariéry.
- Co se ti v Moore líbí nejvíc? Předpokládám, že je to mix složený z více různých částí. Dokážeš nám to popsat?
Řekl bych, že to jsou dvě stěžejní věci, jednak samotná práce a jednak lidé. Za těch 10 let jsem měl možnost se podílet na obrovské spoustě zajímavých projektů pro nejrůznější klienty. To je asi jedna ze stěžejních věcí, kterou od práce očekávám – “nerutinu”. No a pak jsou tu lidé – kolegové, kvůli kterým chodím do práce rád. Určitě byla pro mě i významná zkušenost z počátku mého působení v Moore, kdy jsem často spolupracoval na projektech s Radkem Haukem a měl jsem možnost se hodně naučit.
- Asi nejviditelnější téma, kterému se věnuješ, je whistleblowing. Máš nějaké zajímavé projekty nebo dokonce nějaké zajímavé příběhy s dobrým koncem?
Asi nejzajímavější je, jak jsem se k whistleblowingu vůbec dostal. Jednou mně zavolal klient, že pro něj děláme GDPR, tak jestli neděláme i whistleblowing. Tehdy jsem jen mlhavě věděl, že něco takového existuje, ale to bylo všechno. Klientovi jsem nicméně sebevědomě odpověděl, že whistleblowing děláme a umíme. Odpověď mě pak trochu zaskočila. Klient chtěl do druhého dne předložit nabídku. Tak jsem jeden večer a noc strávil studováním toho, co je nutné pro implementaci whistleblowingu do organizace udělat, a nabídku jsem připravil. Klient si nás nakonec vybral.
- Funguje podle tebe whistleblowing v Čechách? Co je u nás největší problém a kde jsme, když nás porovnáš třeba se Skandinávií?
Já myslím, že u nás problém začíná již v používané terminologii, kdy je z whistleblowera oznamovatel. To má, a to i s ohledem na neblahé historické zkušenosti, negativní konotaci a ve společenském diskurzu spíše převládá názor, že se jedná o udavačství, práskačství apod. Obecně pak na západ od našich hranic je k této problematice přistupováno s větší vážností.
- Pamatuji si, že když jsem tě viděl poprvé, chystal ses na Oktoberfest. Měl jsi připravený i kostým, oči ti plály a mě to naprosto fascinovalo. Předpokládám, že letos jsi byl v Mnichově také, tak jaký byl letošní Oktoberfest?
Mohu o sobě říci, že jsem pravidelným návštěvníkem. Atmosféra byla letos úžasná, a to i co se týče počasí. Letos se mi poštěstilo a navštívil jsem Oktoberfest už při jeho zahájení, takže jsem viděl i první narážení sudu (do doby, než se narazí, tak vám ve stanu nikdo pivo ani jiný alkohol nenaleje). Bohužel se mně nepoštěstilo mít místo ve stanu, kam chodí a naráží bavorský premiér, tak snad příště.
- Dobře, nejen z piva je člověk živ. Řekneš nám něco o svém životě? Nedávno se ti narodil potomek. Kolikátý vlastně?
Potomek se mně narodil druhý. Necelé tři roky po potomkovi prvním. Ačkoli jsou děti celkem hodné, tak je to docela náročné, ale neměnil bych.
- Jak se dá v tvém případě rodina skloubit s prací a koníčky? A jak to děláš?
Abych se přiznal, tak to moc efektivně skloubit nejde. Koníčky musely ustoupit trochu do pozadí, ale stále se jim snažím věnovat. Občas si zahraju na klavír, občas nějaký sport, výlet, ale hlavně se věnuju sbírání a renovaci historických rádií.
- Když máš to desetileté výročí, tak pojďme rozhovor zakončit typickou HR otázkou: Kde se vidíš za deset let?
Věřím, že stále v Moore. Současně věřím, že v Moore silnějším, větším a úspěšnějším. V Moore, kde se nedíváme na záda „velké čtyřce“, ale jsme její součástí.
Díky za rozhovor a hodně úspěchů v další desetiletce.