Author
Ing. Radovan Hauk
Partner

Introduction

Hustota robotů v tuzemském průmyslu stoupla za sedm let o 82 %, Jižní Korea ale za stejnou dobu přidala pětkrát více robotů než Česko

Mezinárodní federace robotiky (IFR) zveřejnila nová data za rok 2025. V Česku se loni nainstalovalo 2 298 průmyslových robotů, což z něj dělá sedmý největší trh v Evropské unii. Unie jako celek ale loni nainstalovala o 11 % robotů méně než v roce 2024, zatímco v Asii instalace vzrostly o 14 % a celosvětově o 11 %. Z dlouhodobého pohledu vzrostla hustota robotů v českém zpracovatelském průmyslu mezi lety 2017 a 2024 ze 119 na 216 robotů na 10 000 zaměstnanců. Jde o růst o 82 % a třetí nejrychlejší tempo mezi 21 zeměmi. Rychleji rostlo pouze Švýcarsko a Slovinsko. Česko se tím přiblížilo průměru Evropské unie. Podle poradenské skupiny Moore Czech Republic se ale současně prohlubuje odstup od nejautomatizovanějších ekonomik světa. Například Jižní Korea přidala za stejné období více než pětinásobek českého přírůstku. Nůžky mezi špičkou a zbytkem vyspělých ekonomik se tak rozevírají. 

Relativním tempem patří Česko na třetí místo

Hustota robotů udává počet průmyslových robotů provozovaných na 10 000 zaměstnanců ve zpracovatelském průmyslu. Česko v roce 2017 vykazovalo 119 robotů na 10 000 zaměstnanců, v roce 2024 už 216. Relativní přírůstek 82 % je třetí nejvyšší ze všech 21 zemí, u nichž IFR zveřejnila hodnoty za oba roky. Rychlejší růst zaznamenalo jen Švýcarsko se 128 % a Slovinsko se 119 %. Za Českem skončila Jižní Korea se 72 %, Čína se 71 %, Nizozemsko se 70 % a Rakousko s 63 %.

Na opačném konci žebříčku stojí velké západoevropské ekonomiky. Španělsko za stejnou dobu přidalo 17 %, Belgie a Lucembursko 21 %, Itálie 25 % a Finsko 32 %. Česko proto řadu zemí mezitím předstihlo. Ještě v roce 2017 mu přitom utíkaly. Španělsko mělo tehdy 157 robotů proti českým 119, dnes jich má 183 proti českým 216. Podobně dopadly Francie se 195 roboty, Slovensko s 210 roboty a Finsko se 183 roboty. Všechny tři země byly v roce 2017 nad Českem.

„Sedmileté tempo je pro české firmy dobrou zprávou, protože ukazuje, že investice do automatizace tady skutečně probíhají a nejsou jen tématem konferencí. Předběhli jsme země, které měly před sedmi lety náskok, a to není náhoda. Zároveň je ale potřeba číst tato čísla opatrně. Rosteme rychle hlavně proto, že jsme startovali z nízké základny,“ říká Radovan Hauk, partner poradenské skupiny Moore Czech Republic.

Na průměr Evropské unie se Česko dotahuje

Zlepšení je patrné i v absolutních číslech. Průměr zemí Evropské unie činil podle IFR v roce 2022 celkem 208 robotů na 10 000 zaměstnanců, v roce 2023 to bylo 219 robotů a v roce 2024 už 231 robotů. Česko ve stejných letech vykázalo 189, 207 a 216 robotů. Zatímco v roce 2022 dosahovalo 91 % unijního průměru, v roce 2024 to bylo 94 %. Odstup od průměru se za dva roky zmenšil z 19 na 15 robotů na 10 000 zaměstnanců.

Nad světovým průměrem je Česko dlouhodobě. Ten činil v roce 2024 celkem 132 robotů na 10 000 zaměstnanců, tedy zhruba 61 % české hodnoty.

Nejlepší země utíkají a nůžky se rozevírají

Zcela jiný obrázek ale vzniká při pohledu na absolutní přírůstky. V přírůstku hustoty robotů skončilo Česko se 97 roboty na 10 000 zaměstnanců až třinácté z 21 posuzovaných zemí. Jižní Korea přidala 510 robotů a zvýšila hustotu ze 710 na 1 220 robotů na 10 000 zaměstnanců. Německo posílilo z 322 na 449 robotů a jeho náskok před Českem se zvýšil z 203 na 233 robotů. Podobně rostlo Japonsko z 308 na 446 robotů a Švédsko z 240 na 377 robotů.

Zvlášť dobře je rozevírání nůžek vidět na zemích, které v roce 2017 startovaly na obdobné úrovni jako Česko. Slovinsko mělo tehdy 144 robotů na 10 000 zaměstnanců a Švýcarsko 129 robotů, tedy hodnoty blízké českým 119 robotům. Dnes má Slovinsko 315 robotů a Švýcarsko 294 robotů, zatímco Česko 216 robotů. Náskok Slovinska před Českem se zvýšil z 25 na 99 robotů a Švýcarsko se z rozdílu 10 robotů dostalo na 78 robotů.

„Relativní tempo je hezké číslo do prezentace, ale konkurenceschopnost se měří v absolutních počtech robotů na výrobní hale. A tam nám nejlepší země utíkají. Jižní Korea za sedm let přidala víc robotů, než jich dnes v přepočtu máme celkem my. Slovinsko a Švýcarsko byly před sedmi lety zhruba tam, co my a dnes jsou o 80 až 100 robotů výš. Nůžky mezi špičkou a zbytkem se rozevírají a Česko je na té horší straně,“ upozorňuje Radovan Hauk.

Nová data za rok 2025 ukazují, že Evropa zpomaluje

Mezinárodní federace robotiky zveřejnila 24. září 2026 nová data za rok 2025. Hustotu robotů zatím neobsahují, ukazují ale, kolik nových robotů se v jednotlivých zemích nainstalovalo. V Česku to bylo loni 2 298 průmyslových robotů, což z něj dělá sedmý největší trh v Evropské unii. Těsně před ním skončilo Polsko s 2 397 roboty, za ním Švédsko s 1 801 roboty, Rakousko s 1 669 roboty a Maďarsko s 1 640 roboty. Evropská unie jako celek ale loni nainstalovala 60 500 robotů, o 11 % méně než v roce 2024. V Asii přitom instalace vzrostly o 14 % a celosvětově o 11 %. Evropa tak podle IFR investuje do automatizace pomaleji než Asie a Severní Amerika. Jak se to promítne do hustoty robotů, ukážou data, která IFR zveřejní v samostatné zprávě během několika příštích měsíců.

České firmy robotizují kvůli lidem a mzdám

Data Eurostatu za rok 2022 ukazují, proč vlastně české podniky roboty nasazují. Šetření zahrnuje firmy s deseti a více zaměstnanci, které roboty používají. Potíže sehnat zaměstnance uvedlo jako důvod 50 % z nich. To je druhá nejvyšší hodnota v celé Evropské unii, kde je průměr 35 %. Před Českem je pouze Nizozemsko s 52 %.

Ještě výraznější je odstup u nákladů. Vysoké mzdové náklady uvedlo jako důvod 64 % českých firem. Jde o třetí nejvyšší podíl v Evropské unii při unijním průměru 47 %. Vyšší hodnotu má jen Německo s 69 % a Nizozemsko s 66 %. Česko tedy v nákladových a personálních důvodech patří ke špičce Evropské unie. Hlavní příčinou je dlouhodobý nedostatek pracovní síly na českém trhu práce.

Vysokou přesnost a stálou kvalitu uvedlo 85 % českých firem. Česko se tím dostalo na páté místo v Evropské unii při průměru 81 %. Nejvyšší podíl vykázalo Slovinsko s 94 %.

„Česká robotizace je z velké části obranná. Firmy nenasazují roboty proto, že by chtěly dělat nové věci, ale proto, že nemají koho postavit k lince, a protože práce zdražuje. To je legitimní motiv a ekonomicky dává smysl, protože zvyšuje produktivitu i přidanou hodnotu stávající výroby. Firmy tím ale hlavně zefektivňují to, co už vyrábějí, a nevytvářejí nové produkty a služby, na kterých by mohly dál růst,“ vysvětluje Radovan Hauk. 

Rozšíření nabídky jako motiv v Česku chybí

Slabým místem je právě rozvojový motiv. Rozšíření nabídky výrobků a služeb uvedlo jako důvod nasazení robotů jen 41 % českých firem. Jde o 24. místo z 27 zemí Evropské unie. Unijní průměr činí 50 % a nejvyšší podíl vykazuje Kypr se 79 %, následovaný Maltou se 78 % a Řeckem se 67 %. Zvýšení bezpečnosti práce zmínilo 57 % českých podniků a jde o 13. místo. Unijní průměr je o něco vyšší a činí 60 %.

Malou roli hraje v Česku také veřejná podpora. Daňové a jiné veřejné pobídky uvedlo jako důvod pouhých 11 % tuzemských firem oproti unijnímu průměru 16 %. Pro srovnání, na Slovensku uvedlo pobídky jako důvod 59 % podniků, tedy nejvíce v celé Evropské unii.

„Kdybychom roboty nasazovali také mnohem více kvůli rozšíření nabídky o nové produkty, které jsou výstupem inovací a vývoje, a ne převážně kvůli úspoře, měnila by se struktura naší ekonomiky rychleji. Takhle si automatizací kupujeme čas, ale ne novou a dlouhodobější pozici v hodnotovém řetězci směřující k segmentům produktů a služeb s vyšší přidanou hodnotou,“ dodává Radovan Hauk.

Podniky musí vést, stát musí umožnit

Veřejné pobídky uvedlo jako důvod nasazení robotů 11 % českých firem a 59 % slovenských. Tento rozdíl ukazuje, jak silně nastavení státní podpory ovlivňuje rozhodování podniků.

Podle Moore Czech Republic by přitom Česko nemělo ve svých ambicích cílit na průměr Evropské unie, ale na světovou špičku. K tomu by měla vzniknout dlouhodobá strategie státu připravená společně s podnikatelskými svazy na příštích 5 až 10 let. Taková ucelená strategie dnes chybí.

„Rozhodují podniky. Ony investují do technologií, automatizují výrobu a připravují lidi na práci s roboty, a bez jejich aktivity žádný posun nenastane. Stát ale musí vytvořit prostředí, ve kterém jsou tyto investice dostupné a ekonomicky výhodné. V zemích, které dnes robotizaci vedou, se jednoznačně prokazuje závislost mezi systémovou podporou státu a tempem zavádění robotů. Jde o celou škálu finančních i nefinančních nástrojů, od podpory vzdělávání přes garance a zvýhodněné úvěry na nové technologie až po daňové úlevy. Česko v tomto jednoznačně zaostává a rozhodování státu míří jen na horizont dalších voleb. Osobně bych kromě vzdělávání preferoval silnou plošnou podporu nepřímých nástrojů, jako jsou daňové superodpočty na robotizaci a digitalizaci, podpora modelu Robot as a Service nebo zvýhodněné úvěry na automatizační projekty. Státní peníze se tak násobí a firmy investují zdravěji. Plošné dotace naopak svádějí k neefektivnímu utrácení,“ říká Radovan Hauk.

Zdroje dat