Nůžky v počtu mladých a seniorů se začnou rozevírat už od roku 2033
Český trh práce čeká podle propočtů poradenské skupiny Moore Czech Republic výrazný demografický zlom. Zatímco dosud na trh práce nastupovalo zhruba stejně lidí, kolik jich odcházelo do důchodu, po roce 2030 se poměr rychle obrací a nůžky mezi nastupujícími a odcházejícími se rok od roku více rozevírají. Kumulativní schodek pracovní síly tak naroste do roku 2045 na téměř 500 tisíc lidí. Pro stát to znamená dvojitý zásah do rozpočtu. Přijde o odvody a daně a zároveň bude vyplácet starobní důchody. Řešení musí být podle expertů skupiny trojí. Motivování pracovníků, aby zůstali déle ekonomicky aktivní, řízená pracovní migrace a masivní podpora rekvalifikací. Přičemž žádné z nich samo o sobě problém nevyřeší.
Po roce 2030 se nůžky rychle rozevírají
Propočet srovnává počet lidí, kteří vstupují na trh práce po ukončení vzdělávání, s tím, kolik lidí ve stejném roce dosáhne zákonného důchodového věku. Vstup do ekonomicky aktivního života nenastává v osmnácti letech, protože část generace jde pracovat po vyučení, největší část po maturitě a přibližně dvě pětiny až po dokončení bakalářského či magisterského studia. Vážený průměr věku vstupu na trh práce proto vychází přibližně na 21 let a propočet pracuje s ním. V letech 2027 až 2046 tak na trh práce nastoupí v průměru necelých 118 tisíc lidí ročně. Odráží se v tom prudký propad porodnosti, kdy se v roce 2025 v Česku narodilo podle ČSÚ jen 77 636 dětí, nejméně v historii samostatné České republiky. Na druhé straně po roce 2030 začínají do důchodu odcházet silné ročníky ze 70. let, kdy se rodilo až 194 tisíc dětí ročně.
„Dnes odcházejí do důchodu ročníky narozené v šedesátých letech. Za pár let ale nastoupí silné ročníky ze sedmdesátých let, kdy se u nás rodilo až 194 tisíc dětí ročně. Na trh práce ale nastupují ročníky, které se rodily už jen v řádu 90 až 120 tisíc dětí ročně, a toto číslo dál klesá. Ten rozdíl nikam nezmizí, jen se rok od roku nabaluje, a přesně to naše propočty ukazují,“ říká Radovan Hauk, partner poradenské skupiny Moore Czech Republic.
Zatímco v letech 2027 až 2031 zůstává bilance vstupujících a odcházejících zhruba vyrovnaná, v dalších letech se propad zrychluje. Kumulativní schodek pracovní síly dosáhne za deset let (2027 až 2036) zhruba 37 tisíc lidí, ale za dvacet let (2027 až 2045) se postupně nasčítají roční deficity a vyjde hodnota 499 tisíc lidí chybějících na trhu práce. Jen v roce 2043, kdy bude odchod silných ročníků ze 70. let do důchodu kulminovat, ubude z trhu práce v jediném roce přibližně 63 tisíc pracovníků víc, než kolik jich přibude.
Stát by dnešní perspektivou přišel o 3,3 % HDP
Potenciálně chybějících téměř 500 tisíc lidí na trhu práce v roce 2045 přitom pro stát znamená dvojí zátěž. Na jedné straně přijde o odvody a daně, které by tito lidé zaplatili. Jedná se o sociální a zdravotní pojištění a daň z příjmu. Na straně druhé budou silné ročníky, které z trhu práce odejdou, pobírat starobní důchod.
„Pro lepší představu, o jak velký problém jde, jsme dopad spočítali v dnešních cenách a při dnešních sazbách daní a pojistného. V roce 2045 samozřejmě půjde nominálně o mnohem vyšší hodnoty. Ale poměr k výkonu ekonomiky vypovídá nejlépe. Stát každý rok přijde o příjmy ve výši zhruba 1,86 % HDP a dalších 1,46 % HDP vydá navíc na starobních důchodech,“ vysvětluje Radovan Hauk.
Řešení je trojí a žádné samo o sobě nestačí
Podle Moore Czech Republic neexistuje jedno opatření, které by tento demografický schodek vyřešilo. Firmy, stát i samotní zaměstnanci musí změnit přístup ve třech oblastech současně. Jednak (i) v udržení lidí v práci do delšího věku, (ii) v řízené pracovní migraci a (iii) v rekvalifikacích.
Delší kariéry, motivace, aby lidé nespěchali do důchodu
Prvním pilířem je motivace k tomu, aby lidé po dosažení důchodového věku hned neodcházeli z trhu práce. Stát musí motivovat firmy a firmy zase své zaměstnance, aby v práci zůstávali déle a do důchodu neodcházeli hned, jakmile to zákon umožní. V praxi to podle Moore Czech Republic znamená například daňové úlevy nebo nižší odvody pro firmy, které zaměstnávají pracující důchodce, a lepší podmínky pro částečné úvazky. Motivovat je ale potřeba i samotné zaměstnance, tedy nižší daň z příjmu a nižší odvody pro ty, kdo pracují i po dosažení důchodového věku, aby se jim setrvání v práci reálně vyplatilo. Klíčové je i to, aby zkušení pracovníci před odchodem z firmy stihli předat know-how mladším kolegům.
Řízená migrace Filipínců ukazuje, jak to může fungovat
Druhým pilířem je řízená pracovní migrace cílená na konkrétní obory a země. Příkladem, jak to může fungovat, jsou podle Moore Czech Republic pracovníci z Filipín. Jedná se o kvalifikovanou a mladou pracovní sílu, kterou dnes firmy nacházejí napříč obory od strojírenství a stavebnictví přes logistiku až po zdravotnictví a sociální služby. Podle společnosti GrapeCare, jež je největší společností na nábor filipínských pracovníků, jejich počet v Česku vzrostl z asi 600 lidí v roce 2015 na dnešních více než 16 tisíc. I tak se ale státu nedaří naplnit ani roční kvótu 10 300 míst kvůli nedostatečné digitalizaci úřadů.
„Pracovní migrace řeší akutní problém nedostatku pracovní síly, ale demografický vývoj nedokáže vykompenzovat. Pracovníci k nám dnes chodí prakticky vždy jen na dva roky a jen nepatrný zlomek z nich u nás zůstává nebo si tu zakládá rodinu. Aby pracovní migrace alespoň trochu ulevila firmám, musela by se mnohonásobně navýšit,“ doplňuje Radovan Hauk.
Rekvalifikace neřeší problém v počtu pracovníků, ale ve struktuře
Třetím pilířem jsou rekvalifikace a celoživotní učení. Podle Moore Czech Republic totiž nejde jen o to, že v ekonomice bude chybět dost lidí, ale i o to, že struktura nabídky a poptávky na trhu práce dlouhodobě neodpovídá jedna druhé.
Úřad práce dnes eviduje necelých 100 tisíc volných pracovních pozic, ale sám přiznává, že jeho evidence nepokrývá celý trh práce. Podle odhadů je reálný počet volných pozic zhruba 2,5krát vyšší. Podniky poptávají jiné dovednosti, obory a kvalifikace, než jaké nabízejí lidé v evidenci úřadu práce. Tento strukturální nesoulad se bude s nástupem umělé inteligence dále prohlubovat, říká Radovan Hauk a dodává: „Letos úřad práce razantně seškrtal objem peněz na rekvalifikace a odborné vzdělávání, tedy přesně na nástroj, který tento nesoulad má řešit. Podpora vzdělávání dospělých musí být udržitelná, stabilní a především plánovatelná na několik let dopředu. Firmy ani lidé si nenastaví dlouhodobý vzdělávací plán, když se zdroje každý rok zapínají a vypínají podle aktuálního stavu rozpočtu.“
Čeština 
English (UK)