V Česku chybí sociální služby pro osoby ohrožené domácím násilím

České republice se bohužel stále nedaří plnit evropské standardy ochrany obětí domácího a genderově podmíněného násilí. To přitom prokazatelně v období pandemie vzrostlo. Vodítkem pro dostatečnou úroveň sociálních služeb by měly být pro Českou republiku doporučení Rady Evropy. Ta stanovují např. standard dostupnosti azylových domů, které by měly být dostupné ve všech regionech a měly by nabízet jedno rodinné lůžko na 10 000 obyvatel. Ze studie Moore Czech Republic ovšem vyplývá, že u nás chybí, v závislosti na kraji, přibližně 680 až 3 000 takových lůžek. V současné chvíli Česko dosahuje pouze 10 % evropského minimálního standardu. „Vznik nových lůžek by měl vycházet primárně z procesu plánování sociálních služeb na úrovni krajů, které by měly kapacitu odvíjet od místních podmínek,” uvádí Petr Štětka z poradenské společnosti Moore Czech Republic. „Někde by stačilo provést transformaci stávajících kapacit azylových domů na specializovaná zařízení a v některých krajích je potřeba vybudovat prakticky zcela nové kapacity,” dodává Štětka. 

 

Propastné rozdíly mezi kraji

Minimálním standardem pro kvalitní dostupnost služeb je jedno krizové centrum pro oběti znásilnění na každých 200 000 žen, přičemž v každém regionu by mělo být alespoň jedno takové místo. Aby bylo možné nahlásit útoky, a zajistit tak vysokou kvalitu lékařských služeb i dostatečné poradenství, mělo by být alespoň jedno centrum pro sexuální napadení na 400 000 žen. Z dotazníkového šetření společnosti Moore Czech Republic však vyplývá, že pouze 30 % sociálních služeb v Česku je specializovaných. Dalším problémem je dostupnost. V Čechách má jen 57 % obyvatel službu dostupnou do vzdálenosti 15 km. Abychom se tedy u nás přibližovali k evropskému standardu, muselo by zde vzniknout přibližně 54 vhodně rozmístěných specializovaných služeb. 

 

Chybí specializovaná centra pro oběti znásilnění

Nedostatek je i center pro oběti znásilnění a sexuálního napadení. Podle studie Moore Czech Republic u nás chybí přibližně 27 krizových center pro řešení problematiky znásilnění a 14 center pro problematiku sexuálního napadení. „V krajích je většinou dostupné jen jedno intervenční centrum. Jednotlivé druhy specializovaných center jsou tak pro většinu obyvatel, mimo Prahu a Jihomoravský kraj, nedostupné. Chybí tedy služby s krizovou pomocí a specializovaným poradenstvím. Centrum pro oběti sexuálního násilí u nás dosud neexistuje žádné,” uvádí Štětka. 

 

Musí se stanovit standardy i terminologie

Velmi problematickým jevem je i terminologie. Podle studie společnosti Moore Czech Republic je nutné opřít se o jasnější definice, zejména ve vztahu k právní legislativě a v určování standardů. Domácí násilí totiž nabývá několika podob, nejedná se jen o fyzické napadení, ale má podoby i psychické, sociální, ekonomické, sexuální a kybernetické. „Složitost tohoto jevu je ještě problematičtější. Domácí násilí se týká široké skupiny lidí a má mnoho podob. Velmi palčivé je i genderově podmíněné násilí. To je pácháno na ženách i mužích právě z důvodu, že jsou ženami, či muži, nicméně genderově podmíněné násilí na ženách převažuje zcela výrazně,” upřesňuje Lucie Hrdá, advokátka a specialistka na trestní a rodinné právo. Problematika domácího násilí bojuje rovněž s různými stigmaty. Rozhodně neplatí, že se jedná jen o muže a ženy na okraji společnosti, ale jedná se o celospolečenský problém. 

Pro zajištění dostupnosti specializovaných sociálních služeb pro oběti domácího a genderově podmíněného násilí není nutné legislativní ukotvení nového druhu sociální služby. Současná právní úprava je v tomto směru relativně dostatečná, nicméně vyžaduje řadu dílčích úprav, zejména lepší definici právě cílové skupiny obětí. „Setkali jsme se například s případem, kdy dle našeho názoru byl klient jasnou zvlášť zranitelnou obětí kvůli několika faktorům. Tuto skutečnost nám potvrdil i vyšetřující policista. Převzali jsme jeho zastupování a po dvou letech nám stát odmítl tyto služby proplatit s tím, že tento člověk nikdy žádnou zranitelnou obětí nebyl,“ uvádí Hrdá. 

 

Stěžejním krokem je však ukotvení závazných kritérií specializovaných sociálních služeb pro oběti domácího a genderově podmíněného násilí. Rovněž se nestačí jen spoléhat na zkušenosti dlouholetých pracovníků stávajících sociálních služeb. Nesprávné postupy při poskytování sociální služby oběti domácího a genderově podmíněného násilí mohou, za určitých okolností, vést k prohloubení nepříznivé sociální situace ohrožených osob. A mohou pro ně být přímo rizikové. „Mohu říci, že se jedná o systém ‚člověk od člověka‘, někde se používají metodiky, někde vůbec. Někdo problematice rozumí, jiný pracovník je zcela nezkušený a netuší, co má dělat. Rozhodně podporuji zavedení jednotných metodik a jejich využívání,“ uzavírá Hrdá. 

 

Nedostatečná osvěta

Prevalence domácího násilí vůči ženám se v Česku posledních pár let pohybuje mezi 20 až 30 %. Fyzické či sexuální násilí ze strany bývalého či současného partnera pak v průběhu života zažilo 21 % českých žen, jedná se však jen o případy, které byly ohlášeny. Podle závěrů studie společnosti Moore Czech Republic chybí rovněž informovanost o specializovaných organizacích zaměřených na pomoc obětem. Jen malé množství osob se obrátí na lékaře, zdravotnické zařízení, policii, sociální služby nebo na azylové domy.